12. kapitola Objasnění

26. ledna 2008 v 18:03 | rikisa |  Společná povídka - Vzpomínka
Tak jsem společnou povídku vyřadila z hlasování, abych nezdržovala dalšího autora a nenechala vás čekat. Nezapomeňte zanechat jakýkoliv názor a pusťte se do čtení :-). Teď mám slovo já, Inies.

"Harry, co tady děláš?" pokáral ho Snape. Právě se vzbudil a zjistil, že jeho syn není v posteli, vyděsil se a šel ho hledat po hradě. Našel ho sedět na zemi u jezera. Velmi se mu ulevilo, že je v pořádku. "Hledal jsem tě po celém hradě. Tohle už mi nikdy nedělej. Měl jsi mě vzbudit a šel bych s tebou. Nesmíš chodit ven sám!" zvýšil hlas Severus. Harry úlekem nadskočil a vyděšeně vzhlédl ke svému otci. "Přemýšlel jsem," řekl potichu a zadíval se zpět na jezero. Severus si všiml jeho strachu v očích. "Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit," řekl jemně a posadil se ke svému synovi. "Nechceš si o něčem promluvit?" zeptal se. Harry se na něj otočil. "Asi ano," povzdychl si. "Vrtá mi hlavou spoustu věcí, všechno je takové nejasné," začal. "Já vím, Harry, je to pro tebe určitě těžké, chce to čas," odvětil mu Severus. "Jo, ale co bude dál? Nevím, jak se mám chovat. Co ostatní? Třeba mě nepřijmou, sice nejsem zas tak moc jiný, ale nevím jak se ostatní zachovají. A co ten Black?" vypověděl své obavy otci. "Víš, Harry, o Blackovi ti musím něco říct. Zjistilo se, že on tvé rodiče nezradil, byl to někdo jiný, také jejich blízký přítel, Peter Pettigrew. Sirius byl zavřený v Azkabanu nevinně. Ale, že je tvým kmotrem, to zůstává," vysvětlil mu Severus. "Cože? Ale jak je možné, že se na to přišlo až teď? A proč mu říkáte,.." "Říkáš," opravil ho Severus s úsměvem. "Jo, proč mu říkáš jménem?" opravil se Harry a usmál se na svého otce. "Byli jsme přátelé, ale nikdo o tom nevěděl, jenom pár lidí," vysvětlil Severus. "Co já se ještě nedozvím," podivil se Harry. Severus se nad tím pousmál a zvedl se. "Pojď, půjdeme dovnitř, už není takové teplo." Harry se pomalu zvedl, protože mu stále nebylo moc dobře. "Už bych se rád vrátil do Nebelvírské věže, nechci zůstat v soukromých pokojích. A taky bych rád jel vlakem, jako vždycky," sdělil svému otci Harry, když došli do soukromých komnat, které měl spolu se Susan, která tu zrovna nebyla, protože byla u madam Pomfreyové na pravidelné prohlídce. "Nezdá se ti, že toho chceš nějak moc?" ušklíbl se Severus. "Do věže se vrátíš, ale až začne školní rok, takže už za dva týdny," řekl Severus. "A ten vlak? Dalo by se to nějak zařídit? Prosím," udělal na svého otce psí oči. "Uvidíme, promluvím si o tom s Brumbálem," slíbil jeho otec. V tu chvíli vstoupila dovnitř Susan. "Dobré ráno, Harry, profesore," usmála se na ně a sedla si na svou postel. "Co se ti stalo?" zeptal se Harry, když v sobě ucítil nepatrnou bolest. "Ehm, jak to víš?" vykulila oči Susan a vyhrnula si tričko na levé ruce, čímž ukázala náplast, která jí chránila odřenou ruku. "Cestou na ošetřovnu jsem zakopla a odřela jsem si ruku," vysvětlila. "Ty jsi to cítil?" podivil se Severus. Harry přikývnul. "Nebylo to tak intenzivní, ale vycítil jsem to." "Budeme s tím muset něco udělat. Když cítíš i malé zranění, nechci pomyslet na to, co by s tebou udělalo nějaké větší," zadíval se na něj starostlivě Severus. "A šlo by to nějak potlačit? Susan to dělá tak, že používá nitrobranu," poukázal Harry. "To není špatný nápad. Když už budu mluvit s Brumbálem, promluvím si s ním o tom," usoudil Severus. "To by mě učil Brumbál?" zeptal se se zájmem Harry. Myšlenka na to, že by se svých pocitů bolesti všech lidí zbavil, mu byla velice příjemná. "Byl bych radši, kdybych tě učil já," řekl Snape. "Ty umíš nitrobranu?" vyptával se Harry. "Jistě, byl jsem přece špeh," vysvětlil Severus. "Uvidíme se za chvíli na obědě, ještě si musím přichystat věci pro školní rok. Mějte se tu hezky a nikde se netoulejte," spočinul očima na svém synovi. "Jasně," slíbil Harry. "Tak zatím," rozloučil se.
"Pane řediteli, mohu s vámi mluvit?" vešel do ředitelny zamyšlený Snape. "Severusi, děje se něco?" zeptal se ředitel a vzhlédl od pergamenů na stole. Severus se posadil naproti řediteli a začal se svým sdělením. "Harry mi dělá starosti," přiznal. "Už ve 13.letech je temnonošem, ani nevím, kdy se u něj chystají projevit jeho schopnosti, navíc stále cítí bolesti a špatné emoce ostatních. Slečna Liebhober proti své empatii používá nitrobranu, Harryho napadlo, že by to mohlo působit i na něj, stojí to za pokus," vysvětlil Snape. "Ano, dobrý nápad, takže se toho ujmete, předpokládám," odvětil Brumbál. "Jistě, začneme hned se začátkem školního roku. A když už jsem u toho, Harry mě moc prosil, jestli by nemohl jet první den školy vlakem se svými přáteli jako vždy," řekl Snape a nepatrně se pousmál. "To by se dalo zařídit, můžete ho přemístit na nástupiště, ale musíte se ujistit, že je ve stavu, kdy je schopen cestovat," svolil Brumbál. "Ovšem," odvětil zaraženě Snape. Snad si nemyslí, že bych to neudělal i tak, kdyby mi to nenařídil? Je to přece můj syn, nenechám ho bez dozoru. "A myslím, že slečna Liebhober může jít s vámi, jestli bude chtít," dodal ještě ředitel Bradavické školy. "Harry bude šťastný," usmál se Severus. Byl rád, že bude moci synovi sdělit dobrou zprávu, zatím ještě neměl možnost. Vždyť celé dva roky pro něj byl jen umaštěným profesorem lektvarů, který ho shazoval. "Jistě, i vy budete," zatvářil se šťastně Brumbál. "Promiňte, pane řediteli?" nechápal ho Snape. "Předal jsem osobně dopis od Jamese ministrovi kouzel, slíbil, že znovu otevřou jeho případ, jen jak se Black objeví. Kdyby jste tedy věděl, jak se s ním spojit nebo kde by mohl být, velmi by to ulehčilo situaci," vysvětlil Brumbál. "To je skvělé, takže až se Sirius objeví, bude očištěn." Tato zpráva Severusovi udělala velikou radost. Pro Siriuse to muselo být těžké. "Bohužel ale nevím, kde by mohl být." "Tak jako stále nic nevím o rodině Lily," zadíval se na ředitele vyčerpaně. "Přemýšlel jsem o tom a prolistoval pořádnou řádku knih, existuje řešení, jak zjistit, z jakého rodu pocházela Lily," sdělil mu Brumbál. "A jaké?" zajímal se Severus. "Potřebujeme k tomu knihu rodu Liebhober, kde by měli být další informace. Slečny Susan už jsem se ptal, ale ona neví, kde přesně je, zkusil bych tu zamčenou truhlu, o které mluvila, tam by mohla být. A ještě potřebujeme Harryho, přesněji řečeno jeho krev," vysvětlil ředitel a podíval se zpod svých půlměsícových brýlí na Mistra lektvarů, který při těch slovech sebou škubnul. ................................................................................................................................. "Podívej se, to je ten muž, který utekl z Azkabanu, měl zradit mé rodiče, ale ukázalo se, že je nevinný," vykřikl Harry, který seděl se Susan ve Velké síni a četl si Denního věštce. "Píšou tady, že objevili nové důkazy, které svědčí o jeho nevinně, to je skvělé," pokračoval Harry. "To je ten tvůj kmotr?" zajímala se Susan. "Jo, to je on," odvětil Harry a otočil titulní stánku k Susan, aby se mohla podívat. "To je Sirius!" vykřikla Susan a zakryla si dlaní ústa. "Tak on utekl z Azkabanu? Věděla jsem, že bude očištěn, vždyť byl nevinný," řekla stále rozrušeným hlasem. "Cože??" podivil se Harry. "To je tvůj poručník?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Teerkaa Teerkaa | E-mail | Web | 26. ledna 2008 v 18:11 | Reagovat

Hezu...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama