2. kapitola Nevědomé následky

5. prosince 2007 v 9:39 | rikisa |  Společná povídka - Vzpomínka
Tato kapitolka je od rikisy

"Severusi, vy pro něj zajdete?" zeptal se nevěřícně ve dveřích jeho soukromých komnat Brumbál. "Ale jistě," potvrdil Snape, který si už oblékl hábit a byl přichystaný jít pro Harryho. "Dobrá, dávejte na sebe pozor,Severusi a nezapomeňte mě informovat," řekl Brumbál, když Snape odcházel. "Jistě," odvětil a vyrazil na cestu. Už bych dávno odešel, kdyby mě
ředitel nezdržoval. Black se potuluje přímo v Harryho blízkosti, musím svého syna dostat do bezpečí, říkal si cestou Severus. Profesor lektvarů došel až za bránu Bradavického hradu a přemístil se přímo na Zobí ulici. Chtěl zamířit k domu, jenže zahlédl Harryho jak se prochází venku, chtěl
na něj zavolat, jenže už to nestihl, Harry zmizel za rohem ulice. Sakra,co vyvádí takhle po tmě venku a sám? Zakroutil nevěřícně hlavou a vydal se ihned za ním.
.......................................................
v Zobí...
Harry byl u sebe v ložnici a snažil se dělat si nějaké úkoly. Jenže to nemělo být tak jednoduché. "Ukliď tady ten nepořádek, kluku!" ozval se z kuchyně ječivý hlas strýce Vernona. Harry se raději zvedl, aby strýčka nevyprovokoval k zbytečné hádce. Když sešel dolů do kuchyně, zahlédl hned vedle v obýváku sedět svého bratrance a tetičku Marge. "Ten kluk nemá žádné vychování, pořád se jen někde fláká," slyšel říkat svou tetu. Ta mi tu fakt chyběla, zavrčel si pro sebe Harry a pustil se raději do úklidu kuchyně. Celý den musel Harry znovu přetrpět poznámky tety Marge, velmi se divil, že zatím nepoužil svou magii, ať už třeba nevědomky.
Když bylo před večeří, stmívalo se, Harry už to nevydržel a musel jít na čerstvý vzduch. "Za chvíli jsem zpět," oznámil prudce svým příbuzným, nečekal na jejich reakci a třísknul domovními dveřmi. "Co si to ten kluk dovoluje? To si odskáče až se vrátí! Tohle ať si nezvyká!" zaburácel Vernon naštvaně.
Harry nevěděl kam jít, prostě se potřeboval projít a nadýchat čerstvého vzduchu. Zamířil k nedalekému parku, kde často trávil volný čas, když už to u příbuzných nemohl vydržet a když mu dovolili jít ven. Už se začala dělat tma, ale jemu to nevadilo. Všude je líp než u Dursleyů, uznal a sedl si na nejbližší lavičku u stromu v parku. Náhle uslyšel ten podobný zvuk co včera, nedával tomu důležitý význam a zůstal sedět.
Jenže zvuk se ozval znova, zadíval se na místo, ze kterého rachot vycházel a nevěřil svým očím. Z protějšího keře proti němu vyrazil velký černý pes, který na něj začal vrčet. A sakra, nevypadá moc přátelsky, zhodnotil situaci Harry a
pomalým krokem zamířil zpátky směrem k domu, aby psa nevydráždil prudkými pohyby. Chvíli to vypadalo, že si ho pes přestal všímat, jenže po chvíli se za ním rozběhl. Harry si toho všiml a začal utíkat. Pes neustále štěkal a snažil se ho dohonit.
Snape, který nevěděl, kam se Harry ztratil, se zastavil a začal se rozhlížet, kde by mohl jeho syn být. Uslyšel hlasitý štěkot někde v dálce před sebou, přidal do kroku a doufal, že Harry bude právě tam. Jeho doměnka se potvrdila, Harry tam opravdu byl, utíkal směrem k němu a za ním se hnal velký černý pes. Co je to sakra za psa? Podivil se Snape a rozběhl
se naproti Harrymu na pomoc.
Harry už za sebou slyšel štekot intenzivněji, cítil psův teplý dech téměř za krkem. Už pomalu ztrácel dech, chtěl zabočit do jiné ulice a psa tak zmást, jenže zvíře bylo rychlejší a jedním skokem Harryho dohonilo a skočilo mu na záda. Harry skončil okamžitě na zemi, se psem na sobě. V tu chvíli ho dohonil jeho učitel lektvarů. Namířil na psa hůlkou a chtěl ho
dostat z Harryho dolů, jenže v tu chvíli se pes proměnil v člověka, byl to zvěromág. Jedním pohybem zvedl Harryho na nohy, pevně ho chytil a postavil před sebe. "Blacku!" zakřičel Snape. "Okamžitě ho pusť!" Harry, který absolutně netušil, co se děje a kdo je ten Black, jen nechápavě koukal z jednoho na druhého. "Kdo jste?" ptal se Harry a otočil se na zvěromága.
"Ty to nevíš, Harry?" zeptal se zklamaně. "Ne, ale rád bych věděl, proč jste mě napadnul," odvětil Harry. "Tak to není," bránil se Sirius, jenže nestačil nic říct, neboť ho zase vyrušil hlas Severuse. "Nikdy mu neublížíš, o to se postarám! Teď ho pusť, než si to s tebou vyřídím. Okamžitě!" křičel na něj. Harry i Sirius byli velice překvapení jeho chováním. Co se to s ním stalo? Proč mě tak brání? A kdo je ten muž? Dělá
to asi jen kvůli Brumbálovi, jemu na mě nezáleží. Jen mě chce přivézt do bezpečí na Brumbálův rozkaz. Jsem ale vůbec v nebezepčí? Běhalo Harrymu hlavou.
Co si to ten Srabus dovoluje? On Harryho brání? Vždyť nesnášel jeho otce Jamese, pochybuji, že Harryho má rád. Je to můj kmotřenec, ne jeho, nevím proč tak vyvádí. Co proti mě všichni mají? Hm, že by to bylo tím, že mě mají všichni za vraha kvůli tomu slizkýmu Petrovi? Asi si myslí, že chci dokončit to, co jsem nikdy nezačal. Jak si někdo může myslet, že bych zradil své přátele? Přemýšlel zase Sirius.
"A víš co, Srabusi? Nepustím ho, chci ho mít u sebe, takže když mě omluvíš. Otočil se na Harryho a řekl mu: "Pojď se mnou Harry, všechno ti vysvětlím, ale až u toho nebude tenhle Smrtijed!" Harrymu se moc nezamlouvalo, že by musel jít s cizí osobou neznámo kam. "Ale já vás neznám," řekl a začal od něj couvat pryč, využil toho, že ho Black na okamžik pustil. Toho si ihned všiml Snape a vyslal na Siriuse kletbu. Sirius se kletbě štastně vyhnul, věděl že přístě už nemusí mít takové
štěstí, navíc neměl svojí hůlku. Podíval se smutně na Harryho a přemístil se pryč.
"Jsi v pořádku, Harry?" přispěchal k němu Snape. "Jak jste mi to řekl?" ptal se udivneně Harry. Profesorovo chování bylo opravdu velice zvláštní, jindy by se taky ujistil, jestli je v pořádku, jenže ne takovým strarostlivým tónem a nikdy by ho neoslovil jménem. Snape se nad tou otázkou jen lehce pousmál. "Něměl by jste se potulovat po nocích na ulici,pane Pottere," pokáral ho Snape. Že by se vracel do starých kolejí? Ptal se
sám sebe Harry.
Zajdeme pro vaše věci, není tu pro vás bezpečno," oznámil Snape a vyslal svého patrona Brumbálovi, který mu oznámil, že našel Harryho a že je v pořádku. "Vy jste poslal patrona? Komu? A kdo byl ten muž, co se mě snažil odvést?" vyptával se Harry. "Nevyptávejte se Pottere, na to bude čas potom," odpověděl mu Severus, postrčil Harryho dopředu a vyrazili do domu Dursleyových. "Tak na co čekáte?" zeptal se udiveně profesor, když se Harry zastavil přede dveřmi domu. Věděl, že až vejde dovnitř, strýc na něj spustí několik nadávek a schytá i nějaký ten pohlavek. Nechtěl, aby to Snape viděl, tak se zdráhal otevřít dveře. Harry jen pomalu zakroutil hlavou a stále stál přede dveřmi. "No tak, nemůžeme čekat, není čas stát venku," popohnal ho znovu Snape. Když však viděl, že to k ničemu nevedlo, natáhl se před Harryho a zaklepal sám.
"Co si myslíš, že děláš? Jen tak si odejdeš a ani nepřipravíš večeři! S těmi dveřmi už nikdy třískat nebudeš, rozumíš? Nebo tě zmlátím tak, jak si to ještě nikdy nezažil!!" rozkřičel se na Harryho okamžitě strýc Vernon. Harry jen nešťastně sklopil pohled a v tu chvíli se strašně zajímal o chodník před domem. Snape se zatvářil naprosto nepříčetně, nejraději by toho parchanta zmasakroval, za to jak se choval ke jeho synovi. Ovšem v tuto chvíli musel nasadit svou obvyklou masku, a tak svůj vztek rychle skryl. "Jdeme pro Potterovi věci, když dovolíte," ozval se Snape. Vernon sebou prudce trhl, nejspíš si teprve teď všiml profesorovi přítomnosti. "A vy jste sakra kdo?" vyjel na něj. "Když nás pustíte dovnitř, tak vám to povím," odsekl Snape. Vernon chvíli vypadal, že pukne vzteky, pak si to ale rozmyslel a pustil oba dva dovnitř, aby je neviděli sousedi. "Jmenuji se Severus Snape," představil se profesor. "Pottere, jděte si pro věci a ihned zase přijďte," pobídl Harryho.
Mezitím co se dole Snape a Vernon propalovali pohledem, Harry si nahoře v ložnici balil své věci. Po pěti minutách se objevil zpátky dole. "Jak vidím, tak už nás tu nic nedrží, půjdeme," řekl a mávnul hůlkou, Harryho kufr i klec s Hedvikou zmizely - Snape je poslal napřed. "A kam vlastně půjdeme?" chtěl vědět Harry. "Do Bradavic, prozatím je to tam pro vás nejbezpečnější místo," odpověděl Snape a vyšel před dům. "Teď se mě pevně držte, přemístíme se k branám Bradavic, poprvé to může být nepříjemné," poručil mu Severus. "Dobře pane," slíbil Harry a chytl se svého profesora. Oba okamžitě zmizeli ve víru barev.
"Jak vám je?" zeptal se Snape, když přistáli na Bradavických pozemcích. Harry měl pevně zavřené oči, cestou měl pocit, že se udusí, teď pomalu vydechoval a zvykal si na pocit při přemístění. "Už je to dobré," odvětil Harry.
"Á, vítej, Harry," pozdravil ho ve dveřích Velké síně Brumbál. "Dobrý večer, profesore." "Severusi, mohl by jste Harryho odvést do nebelvírské věže?" otočil se na něj Brumbál. "Jistě pane řediteli," řekl Snape a vykročil směrem ke schodišti. Harry ho však nenásledoval. "Tak na co čekáte, pane Pottere?" obrátil se na něj Snape. "Promiňte, pane profesore, mohl bych s vámi mluvit?" zeptal se Brumbála. "Ale ano, jistě že, půjdeme do mé pracovny. Už se o něj postarám Severusi, děkuji." Snape vydal trochu naštvaně, ale nijak to nekomentoval.
"Tak co tě trápí, Harry?" zeptal se Brumbál v ředitelně. "Víte, chtěl bych se na něco zeptat," začal nesměle Harry. "Jen se ptej," pobídl ho ředitel. "Kdo je to Sirius Black?" vyslovil svou otázku Harry. "Myslím si Harry, že není příhodné vědět kdo to je. Ještě nejsi na pravdu připravený. Jistě, vím kdo ten člověk je, ale povím ti to až přijde čas. Teď když mě omluvíš, musím jít připravovat začátek školního roku," sdělil mu Brumbál.
To je hrozný, proč mi nic neřekl? Myslí si snad, že neunesu pravdu? Co je na tom Blackovi tak zvláštního? Já chci znát pravdu, jak se to dozvím? Mohl jsem si myslet, že mi Brumbál nic neřekne. Kdo by tak mohl? No jistě,…napadlo ho, mohlo by to vyjít.
Témeř okamžitě se rozhodl a běžel ke sklepení profesora Snapea. "Co tady děláte Pottere?" otázal se Snape, když Harry zaklepal na jeho dveře. "Mohl bych s vámi mluvit, pane profesore?" zeptal se v očekávání Harry. "Pojďte dál," vyzval ho profesor lektvarů. "Tak co chcete vědět?" "Kdo je to Sirius Black, pane?" šel rovnou k věci Harry. Snape vypadal zaskočeně. Ale jistě, Brumbál mu určitě nic neřekl, jenže má právo to vědět, rozhodl se v Harryho dobro. "Byl to nejlepší přítel tvých rodičů, hlavně tvého otce. Tvoji rodiče se ukrývali před Voldemortem, jak jistě víš, jenom jediný člověk věděl, kde jsou, jenže zradil a může tak za to, že jsou tvoji rodiče po smrti. Byl to Black," vysvětlil mu Severus pravdu a zase Harrymu tykal. Harrymu se v očích objevily slzy. "Jak to mohl udělat? Byl to jejich přítel!" "Ještě by si měl něco vědět," ozval se znovu Snape. "Co může být ještě horšího?" zeptal se s děsem Harry.
"Sirius Black je tvým kmotrem," řekl Severus. "Cože??" zakřičel Harry a vstal prudce ze židle. Jenže to neměl dělat, seděl přímo pod poličkou, kde si Snape schovával své pokusné lektvary, které vynalézal. Nevěděl k čemu zatím slouží, neznal jejich účinky.
Harry vrazil zády do police, která se okamžitě rozbila a na Harryho se vyvily všechny přítomné lektvary. Byl od hlavy až k patě mokrý.
Ale ne, to se nemělo stát. Vždyť ani nevím co je to za lektvary, nadával si v duchu Snape. Starostlivě se díval na Harryho, jestli mu něco není. "Fuj, co je to za lektvary profesore?" ptal se promáčený Harry. Snape otevřel pusu, aby mu odpověděl, jenže s Harrym se dělo něco podivného. Celý se začal třást zimou a na obličeji a krku se mu objevila červená vyrážka. "Pojďte na ošetřovnu Pottere, ať se vám na to raději koukne madam Pomfreyová," nařídil mu Snape.
Když došli na ošetřovnu, madam Pomfreyová k nim ihned přispěchala. "Ale ale, ještě ani nezačal nový školní rok a už vás tu mám zase. Co je to tentokrát?" ptala se a prohlížela si Harryho vyrážku. "Zůstanete tu přes noc," nařídila mu a poslala ho do nejbližší postele ošetřovny. Harry se neochotně převlékl do pyžama a lehl si. Nechápal proč si ho tu Pomfreyová nechává, vždyť mu nic není. Ach jo.
Rozhlédl se po pokoji a zjistil, že Snape ještě neodešel. Bavil se ve dveřích s Brumbálem, který se tam zrovna objevil, vysvětloval mu, co se Harrymu stalo. Pomfreyová mu začala vyrážku mazat hojivou mastí, bylo to velmi příjemné, Harrymu se chtělo moc spát. Jenže v tu chvíli ho přepadl strašně tíživý pocit na prsou, nemohl se pořádně nadechnout, začal se šíleně třást. "Pane Pottere!" zakřičela Poppy, tím si zíkala pozornost obou profesorů, kteří shlédli situaci a zamířili ihned k nim. "Nevím co s ním je, najednou se začal třást, má vysokou horečku, vůbec nevím co mám dělat," začala panikařit Pomfreyová. "Klid Poppy, však mi na to příjdeme co mu je," uklidňoval ji Brumbál. Severus přišel blíže k Harryho posteli a prohlížel si ho. "Vždyť strašně slabě dýchá! Musíme mu pomoct!" zakřičel. "Ale já nevím jak," ozvala se bezradně Poppy. "Je tu jen jediná možnost, musíme ho vzít ke svatému Mungovi," rozhodl Brumbál. "Severusi přeneseš ho tam?" optal se svého profesora. Severus pokýval hlavou a vzal si Harryho do náruče.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama